Rakousko - Slovinsko H20 VII. 2011
Zdar a sílu!
Drobné připomenutí na dlouhé zimní večery a ohlédnutí za nejvýraznější vodáckou akcí sezony a především retroKPČ pro ty, kteří většinu cesty prospali a teď by se rádi dozvěděli, kde vlastně byli, popř. jak se ocitli:
Pátek 22.7.
Sraz na ústavním dvorečku proběhl, řekl bych, dle tradičního vzorce. Miloš sice původně chtěl přijet o hodinu dříve, ale nakonec to s chlupem stihl o půl hodiny později. Naštěstí to tak moc nevadilo, protože Jaruška (vyjímečně) a Doktor (tradičně) přijeli ještě déle. Nakládáme věci, hamu - chlastu, H2O matroš a Miloš je překvapen, neboť žil po léta v klamné iluzi, že má velký bus. Vyrážíme směr Budweiss und Osterreichische Grenze.
Sobota 23.8. (The longist Day No.1)
Kol 01:30 a po krátké výměně názorů s opilými domorodci nakládáme v Kaplici Konyho, abychom za krátký čas opustili rodnou hroudu směr Dolní Dvořiště - Wulowitz, Linz a Solnohrad. Naším cílem je Gmund in Korntem (cca 8:00 Morgen), kde se pod dálničním mostem nachází nasedací místo na tradiční část Lieseru. Čeká nás cca 14km vody obtížnosti max WW III.+. Vody je, a to jak se rychle ukáže naštěstí, na minimu, takže záchranné akce běží sice průběžně, ale bez zásadních problémů po celou dobu plavby tj. cca 9:30-13:00. Již na tomto úseku se krystalizuje tvrdé krysí jádro, které se rozhoduje, že proradným hlodavcům nedá nic zadarmo. Jména jako Šampón, Jiří Sedláček, Kabelka a další se stávají synonymem pro kvalitní rozplavbu všeho druhu. Dojíždíme a doplaváváme, dle chuti každého soudruha, slalomku na konci úseku, krátce doplníme ccal a vyrážíme po trase Spital an der Drau, Vilach, Tarvisio, Lago di Predeal, Passo di Predeal, Strmec, Log pod Mangrtom a Bovec do kempu u slalomky na Soči, tedy Trnovo ob Soči. Cestou prohlížíme Koritnici (vody prd) a kupujeme permit na příští den, což se v něktrých případach ukázalo jako předčasné. Ubydlíme se, prohlédneme Soču, slalomku a znaveni útrapami nočního přesunu padáme do hajan, nevěda, co nám příroda chystá za taneček.
Neděle 24.8.
Kdo by očekával, že den vodáka dle tradice nezačíná před jedenáctou, byl by překvapen. Ncm. odjezd stanovený na 9:00 přeci jen úplně nevyšel. Né že by všichni nebyli už dávno vzhůru, někteří byli dokonce vytrženi Morfeovi z náručí podstatně dříve, ale počasí připomíná spíše jarní Otawu, než letní Soču. Prší už od večera a to že celkem svižně a i po odečtení stanového efektu. Kol 6:00 odcházím na tradiční návštěvu za stan a cestou zpět mi vnitřní plášť našeho makropříbytku týraného větrem uštědřuje pěkný záhlavec. Beru na sebe úděl atlasův a současně burcuji nejbližší okolí. Stan ve stálém dešti a větru ztopořen za pomoci horolan, házeček a spícího Doktora za cca 15min. Rozhlasem v obci objezd posunut na 10:00, což si někteří mylně vykládají jako signál k ústupu. 10:30 jsme na parkovišti pod pevností a za stálého větrudeštěkosy neseme plavidla ku Koritnici. Když prší, vodák se raduje! První pozitivum: Nebude se nám prášit od pádel. Za vytrvalé přízně živlů wallíme jinak milým potůčkem v rekordním čase na soutok se Sočou a dále k Prijoncentru/Čezasoči, kam míří i Miloš s obžerbusem. Stíhá to na chlup. Žereme, popř. papáme a tulíme se k sobě bez ohledu na pohlaví. Je zajímavé sledovat, jak chlad smývá bisexuální rozdíly. Po chutné krmni se dělíme na skupinu KPČ, která pokračuje po středním úseku Soči, a letce - lenochy, kteří busmo razí k Velké modré laguně na začátku kaňonu Soči. Laguna je sice velká, ale rozhodně ne modrá. Vodní stav odpovídá norskému modu a tak vyrážíme se zdviženým prstem a vysokou rychlostí ku kempu. V kempu, díky hodnému Milošovi, naskakují odvážní v hydru do busu na druhé kolo. KPČ skupina na nás vzorně čeká u vstupu do kaňonu. Ještě jednou rovně a rychle dolů, voda běží svižně, občas se vzpíná, pulzuje a dělá jiná specifická bububu. V plném počtu u kempu, vybraná skupina, po vyloučení Šampóna, pokračuje bublající slalomkou. Po dojezdu počítáme v kempu ztráty na materiálu: Stanové tyčky, mokré spacáky, vytrhané kolíky, díry v tropiku, vyplavená obydlí a pod. Naštěstí klimasvrab již kulminoval a tak můžeme v klidu zahájit úvodní večírek, ukončený ovšem záhy velmi rezolutně kempovní paní. Nepomohl ani kabelkův nevšední a nehledaný zjev i zpěv. Voda celkem WW III.- VI. (slalomka), vodočet na pomezí vyšší střední vody. Hrdinou dne Lenička od Fány Barona, známá podvodní gymnastka.
Pondělí 25.8.
Máme v plánu druhý den na Soči. Permit už kupujeme raději ráno a přesto nám počet nesedí, něktrým totiž nestačí ani akad. dvacetiminutovka přez čas odjezdu a navíc Helča z Mudru a Mechu se po ránu nechala opýchat osou. Za stále se lepšícího počasí a povzbudivě klesající vody vyrážíma na horní Soču, úsek od Bunkru. Miloš provádí swishodinářský manévr s busem a vlekem a my se vrháme svtříc vstupní peřeji. Plave se, jako kdyby vody neubylo, K1 eskymují s pomocí čehokoli, šutry nevyjímaje. Závěrečná sutjeska se ncm. tváří celkem vlídně, a tak poté, co jí proplave zkušební baraka, ostatní projíždějí systémem KDMP, tedy kudy mě to pustí: Kabelka se Šampónem hrají s kajaky varletník, jiní, s různou mírou zděšení ve tváři, buší do skalních stěn pádly, ale naopak Harwey s Čmárkou projíždějí vz. Volf - Štěpánek, či spíše Šimek - Rohan. Pod soutěskou řeka ubírá volume, takže v poho dojíždíme na tradiční obžerstvovací stanici u Prijoncentra. Krmíme dravou zvěř a opět se dělíme na dvě skupiny. Velký kaňon Soči má méně vody než v neděli, což je příjemnější, hravější, ale né o mnoho lehčí. Dáváme ho tedy 2x a s vybranou skupinou opět pokračujeme slalomkou, až na začátek Kobaridu. Kol 17:30 (do 18:00 musí být řeka prázdná) se potkáváme v kempu a začíná sociálně - verbální část vodáckého putování, ve které vlny, válce a hrdinské činy postupem večera dosahují až biblických rozměrů. Jedinou relevantní, ale né příliš veselou informací, je zpráva od KGB Mech, jež hovoří o možnosti zaplavení spodní části Soči (cca pod slalomku) slovinskou obdobou Tří soutěsek. Večírek končí jako přes kopírák a to je gut, neboť zítra nás čeká přesunový den.
Úterý 26.8. (The longist Day No.2)
Vyteplené šláfsaky opouštíme záhy a nečekaně disciplinovaně. Čeká nás návrat do Rakouska přes MiMi (Milošova Miláška) Passo di Predeal, Vilach, Spital an der Drau, kolem Lieseru do Tamswegu na Mur a dále do Loferu na řece Saalach (nikoli do Saalachu na řece Lofer - v tom se poměrně často chybuje). Vše běží hladce, jen vedoucí zájezdu márně tápe v mlze vzpomínek, ze které jen neochotně vystupují nejasné kontury nástupního místa (u výstupního, pokud to výprava nepoznala, to bylo podobně). Nakonec nasedáme přímo v Tamswegu pod dohledem rakouských ozbrojených sil. Voda je hodná, obtížnost oddechová, takže vedoucího chválí dokonce i Jiří Sedláček zvaný Plaváček, jež mezi vodáky proslul indiánským jménem Ten, který se nikdy ani nepokusí o eskymácký obrat. Lehce vztyčený prst dvou peřejí WW III. nemůže smazat pozitivní bilanci dnešního plavebního dne. Nasedáme u budovy Predlitzfeuerwahr. Miloš má žertovnou a tak nás místo po dálnci veze přez místní Pass. Brzdy smrdí, Miloš má hlavu v dlaních, ale většina autobusu spočívá dále v hlubinách všeočišťující nevědomosti. Kempu Lofer - St.Martin ncm. dosahujem v občanskou hodinu kol 20:30. Místní BusBoy nás dovede na místo, stavíme ležení a většinou zbaběle prcháme od vařiče do místní Gaststatte. Doporučuji Pizza Mexiko, o tom, kde leží Yucatan už nebudete nikdy pochybovat. Spánek vše spraví, dokonce i chorobu nejstarší účastnice zájezdu.
Středa 27.8.
Lofer nás vítá klimatickým UFO: Slunce, teplo, modrá obloha. Část výpravy vyráží přímo z kempu po wasrofce dolů směr slalomka a Lofershlucht, zbytek na nás čeká na začátku komerčního úseku u vesničky s příhodným jménem Au. Projíždíme slalomku, voda je někde na střední úrovni, a tak mnozí postupně metamorfují po linii vodák - plavec - chodec. Poslední nemetamorfovanou, Čmárku, lovíme těsně před šluchtou. Voda má sílu, vyšší stav otvírá i levý sifon nad Lžící a tak tuto část k radosti naší (mé a Meší) a žalosti Fífově (je mu 18), neseme. Ve třech dáváme průskok nad Lžící, Lžíci i záludné esíčko pod ní, zbytek výpravy nese, kouká a fotí. Spodní část jedeme ve střídavém modu, Mech, Fífa a já vše, ostatní dle odvahy a doporučení. U mostu v Au dáváme pauzu a ham a po zaplacení nečekaného permitu vyrážíme směr státní hranice. Voda ubírá na obtížnosti, ale naštěstí máme pro nevybité v zásobě několik drobných adrenalinových aktivit v podobě canyonigu a jumpingu. Otlučeni jako příslovečný Karlův most po nájezdu Švédů dojíždíme na vysedačku a kol 18:00 jsme zuruck im Camp. Neúnavní vaří, energetická ovadla a zbohatlíci míří opět do lokálu, kde obsluhují Kchárl und Egon v luxusních krajových ledrhóznách. Nedávejte si mexickou picu. Hromadnou sms přichází zpráva o drobném vítězství české natality nad muslimsko - vietnamskou expanzí. Nadějí se stává Malej Blumenkhol. Významu chvíle odpovídá i nasazení při závěrečném večírku. Konečně bez kempovní paní, za to s mezinárodní účastí. Máme 2kytary, basu, housle a přehršel rytmických nástrojů. Na lože s mementem zítřejší plavby - každý svého štěstí strůjcem.
Čtvrtek 28.8. (The longist Day No.3)
Balíme komplet ráno celej cigilágr a vyrážíme stejným systémem jako fčera, někdo vodou, někdo zu Fuss, jinej im Bus. Těžko bez referenčního vzorku odlišit vliv prosté kumulující se únavy na straně jedné a alkoholem způsobené balanční insuficience na straně druhé, ncm. je fakte, že se plave víc. Břehy se plní v chodce přeměněnými vodáky, lodě dokazují, že v hladkém průjezdu vodního terénu obtížnosti WW III. jim často brání právě a pouze osoba pádlera a celkově se potvrzuje stará pravda, že nejčastější problém se ve vodní turistice nachází mezi pádlem a sedačkou. Nudící se Mech si dává Lžíci hlavou dolů a mladá pani z Mechů pro změnu hlavou kroutí. Zoceleni plavbou i rozplavbou dorážíme do Au a předáváme štafetu druhé polovině výpravy. I tato drží nasazenou laťku vysoko, takže ukončení plavby jeví se jako vysvobození a jediná správná věc. Vyfouknout, složit, naložit (Říšská vzduchplavba), naložit (skutečné lodě) a vzhůru home. Milošova BFK sice dává dojezd kol 19:00, ale z toho nás rychle probouzí Munchenstau, takže Plzeň až někdy kol 21:15. Furt docela slušnej Zeit. Zváženo, sečteno: Fšici ok. Jen Kabelku bolí záda, což je neklamný důkaz počínajíčí věkové involuce.
Další vodácké akce jsou konec srpna APT + ČP (Anál Praha Troja + Čertovy proudy) a pak vodácky nabité září s trojkombinací Úhlava, Hamerák, Trnávka. Tak pilně cvičte a udržujte neoprenky v čistotě, nikdy nevíte, kdy se to bude hodit. Skol, RZvodní děd.