Minikronika rakouských řek 13.- 18.08. 2010
ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU:
K1/C1: 1. RZvodní děd K1 2. Harwey, vodní praděd K1 3. Majchry K1 4. Mech K1 5. Mejla C1 6. Karel Wave K1 7. Venca Ataturk K1 8. Juraj Jánošík K1
C2: 8.+ 9. FP vodácká vzpomínka + Ferywnouče 10.+ 11. Fána Jandl + Zlatawa Ula-ula 12.+ 13. Šamón Brouček + Mlékárna Broučková 14.+ 15. MUDr. Dent Bolavý + Marťa LDN 16. + 17. Kendy C2/K1 + Dana Pechová 18.+ 19. Kwěták + Kwětákovo alter ego 20.+ 21. Šéďa + Léňa Šedifka 22.+ 23.+24. Ali paša Renda Hlad a jeho dvě veslařky 25.+ 26. Jaru-jaru + Bára Wotíková 27.+ 28. Kača Blažková + Šampónek David Abel/Kain
CELKEM: 29ks přesně
Fotodokumentaci pořizovala řada účastníků, zatím se wyrazněji pochlapil jen Fandík Dobrota, jeho odkaz : http://fandikdobrota.rajce.idnes.cz/
Stručná kronika výpravy den po dni, řeka po řece:
1. Úterý 13.07.2010, Steyer
7:30, ústavní dvoreček. Jsme tu všichni a včas, což je malý zázrak a náznak lepších příštích. Nakládáme, co se dá do našeho busu z Náprskova technického muzea (po loňské výpravě se Pepovi nedivim, že Bovu schoval) a vedeni Matrinem, těžkou váhou mezi řídítky, vyrážíme směrem na České Budějovice. Na Kendyho popud stavíme u Globusu, papáme, Kendy provádí kontrolu vzor Blitzkrieg a Šampón na třetí pokus kupuje chleba. Wallíme přez Dolní Dvoříště / Wullowitz do Východní říše. Za Lincem najíždíme na highway a u benzíny řešíme s obsluhou problém počtu os (die Asse) a dálničních poplatků (die Autobahngebühre). Kol 16:00 sjíždíme z dálnice do nutno říci kouzelného kempu U Didiho (ofic Obermayer - Elizabethsee). Stavíme bydlo a protože času moře, tak razíme na Steyer od vodopádu Strombolding na úvodní wasrofku. Vody je akorát (nižší střední stav), takže jedou všichni. Obtížnost většinou WW I.- II., občas vystrčí nesměle růžek WW III. Nedostatek obtížnosti suplujeme na šupně třímetrového jezu. Jezdíme vším, čím to jde a po čem to jde, největší jelito si vyrobil Harwey. Vzdor tomu, že řeka se chová velmi slušně, až řekl bych přívětivě, máme první hlodavce. Kol 20:00 dorážíme na soutok St./Te., kde leží i kemp, chvilku, ke zděšení Didiho, blbneme na lodích v jezeře, ale pak vítězí touha po opravdovém a především čestném sportovním zápolení - jdeme hrát fočus. Fočus, jak známo, nemá logiku, takže celou dobu vede družstvo, jež má ve svém středu důchodce, ženu a dva otce, zatímco družstvo svobodných a rychlých mladíků jen v zoufalé snaze a bez nápadu buší na nebezskou bránu. Jen výrazně rozvinutému sociálnímu cítění vedoucího družstva vděčí mladíci za pomocné laso v podobě hry o poslední gól. Dobrý skutek je pak celý večer trestán výkřiky typu: Mistři, mistři, což nakonec vede Didiho k důraznému připomenutí policejní hodiny (die Polizeistunde). Jdeme spát, Martin Řídítko chrápe tak, že mu málem upadlo kolo.
2. Středa 14.07. 2010, Teichel a Steyer
Druhý den výpravy opět začíná v celku zdařilým odjezdem na Teichel, což je za daného vodního stavu (nižší střední) a ve spojení s obtížností (WW I.- II.) spíše krajinářská záležitost. Po drobné výměně názorů s místní pani v cizí řeči na téma Das ist Privatplatz, nasedáme pod mostem. Plave se minimálně, nutně vzniklé přebytky testosteronu vypouštějí dominantní samci při oblíbené hře Hoď samici do vody. O veselí se pak starají i Broučci, kteří pádlují jako protinožci na opačné straně lodi, neboť napíchli svou historickou pálavku na ocelový jekl záludně čumící pár čísel pod hladinou. Bez MÚ (mimořádné události) dojíždíme na soutok, tedy kemp, něco málo tělu podáme glycidů a bílkovin a vyrážíme podruhé na Steyer. Resp.vyráží ti a ty, kteří a které se nenakazili od Fandíka Bacilonosiče lenorou vugaris. Plave se občas, takže večer po tradičním fočusu může přijít na řadu milý zvyk: Kdo vykrysí, pije z neoprenky. Kromě skupiny příbřežních pěvců v čele s Harweym a Mechem toho máme dost a jdeme, k Didiho radosti, spát časně po půlnoci a hlavně potichu.
3. Čtvrtek 15.07.2010, Enže
Ráno kol 9:30 za drobného reptání línější části výpravy opuštíme luxus U Didiho a vyrážíme směr Admont - Enže - Wildalpen. Cestou kupujeme dobroty pro své mlsné choboty a strašíme zbytek výpravy historkami o děsuplném admontském rukávu a vysokém vodním stavu (máme 2cm pod HW, tedy Hochwasser). Vody je fuck dost, ale už bylo i víc. Většina spořádaně nastupuje pod mostem, adrenalinovou minoritu, jež chtěla jet celý úsek, se naštěstí podaří vrátit mezi živé zur Zeit. Pro zajímavost uvádíme několik údajů o zmiňovaném úseku, jež byly získány z, www.kayak.at, www.raft.cz a www.cadici.org :
www.kayak.at:
Je nach Können und Wasserstand beginnt der Ritt oberhalb oder unterhalb des Gesäuseeingangs. Der Katarakt mit Wildwasser V – VI ist eine der klassischen Wildwasserstellen Österreichs.
|
Úsek |
Říční km |
Obtížnost |
horní |
][s dálnice - Reitdorf |
248 - 237 |
WW II-III |
Reitdorf - Mandlingpass |
237 - 220 |
WW I-II |
|
střední |
Mandlingpass - Schladming |
220 - 212 |
WW III-II |
Schladming - Gesausee |
212 - 132 |
WW I |
|
Gesausee |
133 - 132 |
WW VI |
|
Gesausee - Kummerbrucke |
132 - 123 |
WW II-III |
|
Kummerbrucke - Hieflau |
123 - 116 |
WW IV-VI |
|
dolní |
Hieflau - ústí do Dunaje |
116 - 0 |
WW I |
119 ] [ most za Weng, poté začíná Gesäuse-úsek, vpravo včas přistát. Geäuse-úsek na km 119 -120 je velice těžká voda, která dříve platila za totálně Ònesjízdnou, poslední dobou už však byla několikrát sjetá. Sjíždění přichází v úvahu nejlépe za podzimní nízké vody. Relevantní je vodočet v Gstattboden na km 126. Nízká voda = 230cm = WW IV, střední voda = 260cm = WW V, velká voda = 290cm = WW VI. Celý úsek byl vyhlášen národní památkou, takže plánovaná elektrárna s přehradou tu nakonec nebyla postavena. Nasednout se může také až 400m pod začátkem průserů, u pomníku-křížku, vocaď ještě furt bytelná voda, WW IV. (P.S.: Měli jsme 288cm)
4. Pátek 16.07.2010, Štýrská Salza, Hinterwildalpenbach
Vítá nás Salza Matička, vody je celkem málo (150cm Wildalpen), ncm.vstupní válec na kempové slalomce si vybírá tradiční daň (PPN - pokud paměť neklame: Kendy, Majchry, Kača+Šampónek,...). Dál už je řeka hodná a dá nám užíti radostí. Věšíme se za šutry, skáčeme z můstku (cca 5m) a vůbec jednáme dle příkazu: carpe diem. Dopo proběhl skauting dvou přilehlých toků-přítoků. Lasing je bohužel bez vody, ale Hinterwildalpenbach (HWB) slibuje zajímavou třešeň na konec dne. Tento v horním a spodním úseku výrazně industriální potok se za velké vody mění v řadu pastí na plavidla v podobě válců, jež se táhnou od hrany k hraně mraku umělých stupňů. My máme štěstí a vody akorát, takže poté co Martin urazí mlhovku neseme plavidla cca 1km proti proudu. 3kajaky, 4baraky, 25stupňů od 30-ti cm do 2,5m. Zpíváme si: Po schodoch, po schodoch a mažeme dolů. Voda nemá moc síly, ale když se jí dá šance, ukáže zoubky. Poprvé, když se Doktor s Kendym nemůžou rozhodnou, jestli pojedou na rusáka velkým skokem, nebo vesele bublající rybí propustí a končí na betonové koze mezi nimi a podruhé, když oba jmenovaní skončí bokem v zajetí cca 30cm vysokého stupně. Ještě že blízko Záchranný Kwěták. Móóóc pěkný, večer rozjímáme při hudbě a pijeme z neoprenek.
5. Sobota 17.07.2010, Štýrská Salza
Ráno vážíme své vodácké možnosti. Lassing a Erlauf js bez H2O, takže zbývá věrná milenka Salza v celé své kráse a délce. Až na simulanty všchni jedou, wallí a všeobecně se vodácky lepší. Na vysedačce sedíme s Martinem v místní hospě čekáme na flotilu a znepokojeně prohlížíme oblohu. Vodáctvo příjíždí už v solidním chcavci, takže urychleně nakládáme a jedeme se mrknout na dolní i horní HWB. Žel a bohu největší deštík padl právě v místním údolí a tak při pohledu na tekoucí bahno stáhneme vodácké ocasy a jdeme se přípravit na společenský vrchol výpravy - tradiční Grillfest, tentokrát doprovázený průtrží mračen. Fest je opravdu fest, Bier und Wurst und so weiter, tanec a místní kapela v koženejch gatích v rytmu ejchuchu/juchuchu, kolena do vzduchu. Tančíme, Majchry si opatří houf nápadníků, které zahání slovy: Vyfičte hňupy, Karel je o hlavu větší, Jaruška utahala na parketě půl místního dobrovolného hasičského sboru a dobří kamarádi na poslední chvíli zachránili Doktora před nerozvážnou koupí místní nemovitosti i s neperspektivní majitelkou. Společensky vykydáni odcházíme po půlnoci do svých deštěm různě vlhkých příbytků a stejně různou rychlostí jdeme spát.
6. Neděle 18.07.2010, Hinterwildalpenbach
A je tu H2Ozwonec, škoda, protože díky deštíčku se zaplnilo vše kolkolem. Salza má cca 190cm, tečou Lassing, Erlauf i schody na HWB. Tak alespoň ve třech, s Mechem a Richardem, seskakujeme schody, malinko blbneme na nafouklém válci ve slalomce a jdeme balit. Nejni to jenom tak - celým táborem se ozývají tradiční dotazy: Nevíš, kde mam? Do pí.kam sem dal? Neviděl jste někdo moje/mojí? Atd. Ncm.je nutno poznamenat, že ani fakt, že máte přehled o všech svých věcech vás před Američanem rakouského původu neochrání. Jako příklad uvádím svůj hydromikrovak, do kterého se silou obdaření pokoušeli cca 20min našťouchat svou obří makrobaraku, čímž mě donutili k cyklovýletu, opakovanému přehrabání všech věcí, celého autobusu, převázání vleku a především k zásadním pochybnostem o mé vlastní způsobilosti k byť i jen jednoduchým právním úkonům. Zabaleno. Chybí Davidovo mobil a Kendyho nožík (měl ho David). Nevybité Mecha s Vencou nabíráme cestou a pak už se všichni jen modlíme, aby Broučci stihli to večerní dividlo. U Lince si dáváme kolečko navíc, papáme v Čechách a kol 18:30 jsme v Plzni jako na tom koni. Bum, do vodáků jako když střelí. Tak zdar a sílu třeba v Praze na anále (23.- 28.08.2010), nebo na Úhlavě (04.- 05.09.2010) a nebo taky na nejveselejší události tohoto roku Mudrsobáš (28.08.2010).
Skol, RZĎ.
|