Čerťáky VIII.- IX. 2013
Zdar a sílu!
Sešel nám letošní vodácký rok a na jeho sklonku vždy čeká perla v podobě Lipna, tedy přesněji úseku Vltavy mezi hrází Lipenské přehrady (Lipno I.) a vzdutím retenční nádrže u Vyššího Brodu (Lipno II.), jemuž nikdo z vodáků neřekne jinak, než Čerťáky. Ve skutečnosti v sobě celý úsek skrývá řadu částí různé obtížnosti, které dohromady skýtají romantiku i náročný vodácký terén. Vše začíná hned pod Hrází slalomovou tratí (WW III/IV), která je běžným vodáckým smrtelníkům přístupná jen vyjímečně, tč. zde totiž pravidelně probíhá MČR nebo ČP ve slalomu a kyblíkci s raftery mají tudíž utrum. Ncm vše další je k dispozici: Horní přejnatý úsek s válcem zvaným "Železňák" přechází do tzv "Rybníků", což je klidný úsek zakončený jezem v Loučovicích a následnou Loučovickou (Papírenskou) kaskádou (WW III/IV). Zde končí lehčí úsek a řada vodáků zde také sebekriticky končí i plavbu.
Vlastní "Čerťáky" začínají industriální peřejí, jež nese ve variantách, díky svému tvaru, název "Vrata" nebo "Vokno". Následuje několik svižných válců a relativně klidnější part, vystřídaný vzápětí výraznějším spádem. Chvilka odpočinku a je tu nejobávanější překážka: Škvíra. Skutečně tak vypadá a skutečně se tak chová. Průjezd je často nevyzpytatelný a charakter dna i břehů vede u méně úspěšných často k devastaci materiálu, hůře pak i vybraných tělesných partií. Následuje opětovné nabírání dechu a jsme na "Schodech", což je vlastně pokračování tzv "Čertovy stěny" v korytě Vltavy. Na cca 150-ti metrech padá řeka dolů v několika různě vysokých stupních a připravuje vodákům, dle okolností, veselé či hořké, ale v každém případě silné zážitky. Kdo z plavců pod schody usne na WW vavřínech, bývá překvapen 1,5km dlouhým peřejnatým úsekem, jež vlastní "Čerťáky" lemuje od spoda. Plavbu lze ukončit u Hájenky, kde byl v lepších časech (dávno minulá léta) bufet, nebo u zastávky ČSD, kde v lepších časech (MS a ME v raftingu), pro změnu, jezdí vodácký speciál.
No a jak jsme to pádlovali my, ve složení Páteční Šamónwagen (Šapón, Vojta Šk., Lubš, RZvodníDěd) a Sobotní Greycar (Šéďa a Mech):
V pátek odpo/podvečer jsme dowallili pod hráz v 17:30, tedy za pár minut vodních 12, nedoť v 18:00 otočí v betonovém monstru kohoutkem a máme po K1 žížalkách. Bleskovej "štryptejz", nabíráme kluky z JČ Go-party a krájíme první metry. Železný válec si vybírá Mejlu, jez v Loučovicích lapí cca na minutu do zajetí Luboše a Papírna si bere opět Mejlu a přidává Šampóna. A máme tu veselejší part. Mejla rozumně zahajuje vítězný ústup, Šampón jede, ale chvalitebně občas nese. Trochu je znát, že voda už neteče, avizovaných 18kyblíků je všeobecně spíše málo, takže beze ztráty kytičky končíme na ČSD Čertova stěna a stěhujeme se do Hotelu "Mahuna", kde už čeká další 5 vodáckých socek, co nechtěj do kempu. Večer je krotký, dokonce ani Vojtěch nemá, na rozdíl od minulého roku, touto dobou narozeniny.
V sobotu ráno doráží posily. První jízdu jedeme dlouhou (Šéďa to ještě na K1 nejel). Plave se vesele (Mejla, Šampón), což ,po logické ztrátě sebevědomí, logistice výpravy prospívá proměnou vodáků v řidiče. Pěkná první jízda, lovíme rafty i K1, Vávra Hradílek by na nás byl pyšný. Při druhé jízdě však Čerťáky přeci jen vycení zuby. V prvním úseku sestřelí Šéďu vyděšený K1vepř a náš letec, vzdor 5-ti inuitpokusům, neobnoví původní polohu. Krysa vždy nahlodá pádlerovu hlavu, ale především žije ve skupinách. A tak Šéďa přidává ještě dvě, což se podepisuje a) na různých tělesných partiích b) na metemorfóze vodáka v kameramana. Třetí jízdu jedeme už jen Vojta, Lubš, Mech a Já. Vojtěch přidává plyn v podobě Škvíry, kterou jede 2x, maje prsty v obou nosních dírkách. Uf, je tu konec, síly přeci nej dávají papalála. Nakládáme, cestou papáme a přehráváme video od Šédi, čímž se oslím můstekem elegantně dostávám k poslednímu číslu, pohyblivé obrázky:
A pro ty, kteří by rádi, ale ještě jim nedorostly koule, máme počítačovou hru "Čerťáky z vlastního pohledu". Je to head kamera Go-pro od našeho JČ přítule:
Skol, RZvodníDěd.